Nádhera jménem Achensee

Minule jsem trochu nakousl odpočinek, kde jsem došel k závěru, že cestování pro mě vlastně odpočinkem není. Nebudu proto v tomto duchu na něj ani navazovat, přesto musím říci, že zážitek to byl neuvěřitelný, ale postupně.

Dovolenou jsme se tento rok v rámci ochrany vlastních životů,(vážně nejsem poseroutka), rozhodli strávit v poklidném sousedském státě. Tušíte správně dle nadpisu, že se jednalo o Rakousko. Už na začátku musím vyjevit své dojmy. Jsou to opravdoví odborníci, ne-li přeborníci na zeleň a životní prostředí vůbec. Opravdu vše domyšlené do posledníhoho detailu. Už jste viděli větrné elektrárny s pásy odstínu zelené od země, aby to nebyl jen sloup trčící v zemi? Že ne? Taky jsem na to koukal. Krásné mosty malované nebo zdobené postavičkami. Dálnice a silnice class 1+ . Nádhera. Podvozky jedoucí na těchto silnicích musí vydržet celou životnost automobilu (kéž by to tak bylo u nás).

Nicméně, po dlouhé cestě po dálnici jsme se rozhodli zastavit na jedné benzínce kvůli toaletě. Samozřejmě bylo WC zpoplatněno a nebyl bych správný Čech, kdybych nehledal alternativní metodu. Vedle byl krásný motorest vypadající jako přerostlý srub. Po vstupu jsme se nestačili divit. Veliké a pěkně šťavnaté zákusy, řezy, medivníky. Kousek vedle se podávalo teplé jídlo jako brambory, řízky, hranolky, hamburgery. Vše formou švédských stolů. Nutno dodat, že WC bylo zdarma a krásně čisté a voňavé. Všichni jsme naznali, že i tráva je tu snad zelenější. Jeli jsme kolem krásných jezer, bohužel se však druhá část výpravy rozhodla, že nepojedeme přes Alpy, ale dálnici přes Německo. Po vjezdu do Německa jsem měl pocit, že jsem se vrátil do ČR. Dálnice polepené dočasnými pruhy, zužení dálnic, všude samé hrby…hrůza. Snad i horší než u nás… Nemohl jsem se dočkat až vjedem zpět do Rakouska. Přátelé, mohu říci, že ten pohled stál za to. Naprostá krása. Co, kde a jak se dozvíte v dalším díle blogu.

achensee-pertisau-seeufer-segelboote