Achensee – láska, která stojí za to…

Možná jsem nadpis blogu zvolil příliš dramaticky možná až epicky, nicméně po příjezdu do Achensee pochopíte. Pro ty, které je dovolená u moře ta jediná, tento blog není. My zvolili pro nás zajímavější variantu a to v kempu pod stanem. Věřte, že se nejednalo o nějaké úspory, protože kempy jsou jen o něco málo levnější než apartmány. Bylo to naše společné první stanování a já se na něj moc těšil. To víte, přítelkyně přece jen ve skrytu duše dávala přednost komfortu. Byli jsme však neustále na čerstvém vzdoušku. Nyní bych navázal na čistotu a komfort z minulého dílu. Opět se potvrdilo, že Rakušané umí. Kemp byl neuvěřitelně čistý a to i přes to, že najít popelnice byl skoro nadlidský výkon. Záchody, sprchy voňavé a čisté a dokonce i „zdarma“. V kempu nebyl jediný obal od čehokoliv. Nádhera. Trochu jsme nejistě váhali co se bude dít večer, nicméně sami jsme tušili, že nebudeme úplně nejtižší byť se nejednalo o nic velkého. Sám navíc ani nepiju.

Při rozbalování stanů jsme si všimli českých SPZ. Přímo vedle nás byli Češi kokrétně docela velká skupina. Než jsme vše postavili, ubytovali se :-) atd. už zbyl čas jen na malou obhlídku okolí. Konečně jsme viděli to krásné jezero. Naneštěstí po hodince naší obhlídky se schylovalo k bouři. Čili spěchali jsme do stanu s očekáváním co náš nový stan zvládne. Zvládl a s přehledem docela velký lijak a to v průběhu celé noci. Jelikož jsme se dívali na předpověď nebylo to pro nás žádné překvapení. Vlastne vše vyšlo dobře a unaveni z cest jsme si šli lehnout. Další den jsme neohroženě a plní energie (díky krásnému vzduchu) vyrazili na první a asi nejhorší tůru. Nejhorší ve smyslu nejtěžší. Po cestě jsem se rozhodli vyšlápnou vrcholek. Rozhodnutí jsme po asi půl hodině litovali, ale cesta zpět by byla zbabělá, navíc nerad chodím zpět. Zmordování jsme nakonec vyšli onen „Barenkopf“ odkud jsme se mohli pokochat jezerem v celé své kráse. Podívejte se sami, co říkáte? Stálo to utrpení nakonec za to..

IMG_8069